Jsou kibuce pro nás alternativou?
Jak se v kibucu žije?
My v táboře občanské okupace na Klárově žijeme vzájemě a v nejvyším respektu, o vše se dělíme a co kdo nemá, nebo neovládá, v tom pomáhají jiní a půjčují si, nebo se vzájemě učí a podobně.. Společně si hlídáme věci, společně je používáme, společně si vaříme.. Jak je to daleko od toho, abychom byli již i my kibuc?
Museli bychom vyrábět a rozšiřovat pracovní místa a to nejlépe členstvím v oficiálním právnickém subjektu -kibucu jako firmě, potom bychom za prodané produkty směli nakoupit zboží pro potřeby členů kibucu a jejich rodin, tedy pak by nemuseli docházet do obchodů, ale měli by takový potřebný obchod přímo v táboře a nemuseli by přímo pro získání zboží používat bezprostřední peněžní prostřednictví, ale směli by si zboží brát přímo bez nutnosti za něj platit…
Nicméně musím konstatovat že i v záplavě lidí v kempu occupy, si zatím nikdo nedovolil si vzít u nás například k jídlu, více nežli je schopen sníst a stejně bych předpokládal, že by se chovalo takovéto společenství, například na základě cohausingu (společné bydlení s výhodami slev a společného šetření a podobně) spojeného s družstvem…
Je tedy kibuc a kibucnictví v ČR reálné? Dají se na to upoutat lidé ve městech a na vesnici? Šli by do něčeho takového naši farmáři?
Dalo by se sem pozvat pravidelně několik lidí z kibucu na přednášky, promítání a agitace pro tento záměr?
Zachránili by se tím naši farmáři, naše etická a mravní úroveň a naši pracující?
My se nechceme vracet do společnosti, která nás zklamala, nechceme mravní a etické kodexy nedokonalého světa, ve kterém zatím jen musíme žít..
Svět patří nám všem a my své hodnoty a cíle našeho boje v občanské okupaci myslíme vážně, nejen v rámci našeho státu, ale i mezinárodně…
Pokud chceme změnu, musíme nejen za ní bojovat, ale musíme jí pomáhat i všude vytvářet a ukazovat jak bude jednou vypadat, nejen to, musíme jí umět pojmenovat a vysvětlit její princip činnosti..
Musí skutečně vyměnit staré za nové….
Začneme reálně a skutečně budovat jeden veliký kibuc a připojíme do něj každého, kdo se připojí k iniciativě occupy?
Pokud ano, jak to udělat?
Jak dlouho čekat než nás bude dost? Neryskujeme pakliže se veřejně za to postavíme a pakliže se zaměstnavatel, nebo vyučující našich dětí a podobně zeptá kde to jsme, proč se tam angažujeme a jak to myslíme s tím, že se budeme vzájemě zaměstnávat sami a tak podobně?
Efektivně musíme mít perfektně zmáklou propagaci, každý kdo bude o možnosti založit reálný kibuc kdy a kde hovořit, musí vysvětlit, že můžeme zapájet občany a zájemce anonymě, musí umět správně podat, že správná alternativa nově uspořádáné společnosti na správných hodnotách a správně a efektivně fungující „bez podvodů“ je ideový cíl hnutí occupy a zakládat kibuce je správné a de-facto to k tomu normálně a reálně patří a že nikdo nebude ryskovat ani tím, když nám dá kontakt a například se naloguje na webové stránky kibucu s transparentním účtem, kde může sledovat jak jsme na tom a co a kdy stojí a bude stát za to a zda se k čemu připojí, -využívaje přitom přezdívky, avšak být plně zaregistrován v oficiálním sdružení (čímž vzniká i pro člena povinnost, aby nemohl provokatérsky využít anonymního členství a pak na něj nebyl spoleh, ze smlouvy o anonymním členství musí vyplívat závazky na obě strany) , jako člen se zájmem o budoucí kibucnictví, zatím veřejně však pouze v anonymitě vystupující…
Reálně můžeme vycházet vždy z aktuálního stavu účtu, či společné sbírky a vytvářet aktuální projekty dle stavu toho všeho, i organizace a organizovanosti a postupně přebírat čím dále závažnější projekty atd..
I kibuce mohou býti anonymous a změna i v hospodářských a majetko-vztažných poměrech se může vytvářet pomocí anonymous praktik..
Naše efektivita práce a zapájení občanů je musí také především i chránit a umět správně využít jejich potenciál vždy když potřebujeme posunout další hranici naší práce na další novou úroveň, kdy bude možno nedělat vše již tajně, ale v klidu vše odkrýt..
Bohužel trochu bereme i praktiky pravice, kdy know-how našich projektů musí být také chráněno, před tím, aby nevěděli co zamýšlíme a kdy a kde a aby nemohli se připravit na pracovní a jiný trh a zde nám znemožnit v těchto místech naší práci a působení, kde se chceme projevit a jak pracovat…
My musíme býti obezřetní, ale hlavně efektivní a co nejrychleji a nejbezpečněji a správně začít vytvářet sítě našich lidí, kteří pracují jeden na druhého a jeden na druhého po celém, státě nahrávají…
Pak přebírat sektor po sektoru a místo po místu a zasazovat tomu co nechceme zdrcující rány tím, že vytváříme novéáa svobodná pracovní místa a taková, kde rozhoduje každý!
Bavme se o těchto možnostech a chtějme dřít v jejich realizaci, vyhrnout si rukávy, něco si odpustit, ale vybudovat rychle základ nejen pro společné projekty, ale i pro nový a jiný lepší svět nás a našich dětí…
Michal Ulvr
Nic proti, ale různé charity a „humanitární“ organizace a podobně mají v Systému pevnou funkci – totiž zmírňovat to, co Systém páchá, aby se to tím trochu zakrývalo a zároveň se rozmělňovalo napětí. To ale za cenu NAŠÍ ENERGIE, ne oněch „vládců za oponou“ ! A o to jde. Nejlepší by bylo JIM tu starost hodit na hlavu a to pořádně se vší vahou. Jinak se polámeme my vyčerpáním a „samaritánstvím“ ve snaze zmírňovat destruktivní Systém – čili mu napomáhat v záměru.
Systém chce (ač se to může zdát někomu paradoxní), abychom se spojili – podle jeho tACTOvky, technikou, jedna masa „blíženců“ se ovládá líp než přílišná rozmanitost. Je to virus UMĚLÉHO NEDOBROVOLNÉHO kolektivismu – systematické pěstování závislostí.
Tzv. program „Lidstvo“ je naprogramovaná zkáza člověka – je to VIRUS – né člověk, ale ten cizorodý program „Lidstvo“, kterým Člověka (jako druh života, jednotlivce) někdo záměrně „NAOČKOVAL“. Ten program je virus, ne člověk, to podotýkám a je to důležitý rozdíl! Ten program vyvolává spojování.
Kdyby někoho zajímalo jak se ta nákaza – o které píšu výše – šíří:
Globalizací, konkrétně KULTURNÍ a ekonomickou invazí, jazykem (např. přejímáním angličtiny a dalších „robotích“ okleštěných jazyků), mediálně, školsky, vyráběním „odborníků od oborů“, pomaleji se nakazí i v rámci rodin a mezi lidmi při delším působení a tlaku (společenském).
Nejvíc ale prosazováním umělých kolektivních pravidel – PRÁVNÍM SYSTÉMEM (od mezistátních smluv až po nejmenší předpisy na úrovni států, korporací, i licenčně autoritativně nastavovaných malých standardů a kritérií).
“ Museli bychom vyrábět a rozšiřovat pracovní místa a to nejlépe členstvím v OFICIÁLNÍM PRÁVNICKÉM SUBJEKTU -kibucu jako firmě, potom bychom za prodané produkty směli nakoupit zboží pro potřeby členů kibucu a jejich rodin…“ V tom „detailu“ je právě právně skryt ďábel, přátelé.
Upsat se do státních pravidel a her (jakmile něco registrujete do práva, stává se to OMEZENÉ A ZRANITELNÉ, už neurčujete si vše sami ale musíte se podřídit právnímu řádu a politickým výmyslům, které to budou později infiltrovat, měnit, kazit a ztěžovat. A oni jen řeknou – no co, sami jste se „zapsali“, tak se podle toho chovejte!)
Nevidím důvod proč bychom nemohli získávat (záměrně neříkám „nakupovat a prodávat“) cokoliv potřebujeme bez toho aniž bychom se nestali „právnickým subjektem“. Právě naopak! Jsem Člověk, co jste Vy ?
nicméně ne, pokud je to „občanské sdružení“, alespoň co se daní týče
Žádné nálepky, zvláště ne právní… normální (tedy přirozený) člověk nepotřebuje. Vše, co potřebuje má už sebou – ve formě cítění, rozhodování(vždy jen vlastního PRO sebe, ne ZA druhé), rozumu, a dalších schopností a smyslů. K fungování je třeba se akorát znát (i tedy navzájem v případě organizování k něčemu konkrétnímu).
Žádné umělé systémy, matematika, promyšlené postupy…nejsou tak docela nutné pokud se to naučíte mít zažitý a jaksi „v krvi“.
Jednou jsem viděl chlapíka, co odpaluje budovy dovnitř kladenými náložemi a řekl: „Není to o výpočtech, ale o citu.“
Neptejte se, jestli to můžete udělat, udělejte to. Na řeči je hafo času poté.
Pingback: Kibuce veřejně, ale i anonymně, vyhrnout si rukávy a něco si i odpustit!
DUHOVÁ ZÓNA – pilotní projekt sociálního ekosystému:
D1 – Tábor pro Biovězně a Uprchlíky (místní nezaměstnané) – produkce biopotravin, pole, sady, skleníky
D2 – Zóna pro Filozofy a Poustevníky (registrované bezdomovce) – biochov dobytka, produkce sýrů
D3 – Sekce pro Nomády a Kočovníky (registrované rómské cestovatele) – údržba pastvin, lesní plodiny
Nad tím vším zastřešující VIP-Kibuc na bázi VIP-systému prognózovaného rozhodování a pozitivní motivace sdílením důvěry dle aktivity a odbornosti.
Společně žít znamená nejen společně pracovat,
společně žít znamená společně rozhodovat.
VIP-systém je zdrojem lepších pocitů, lepších výsledků a lepší perspektivy.
Vhodnou lokalitou mohou být Horní Tošanovice FM – 70 ha orné půdy výborné kvality pod Beskydami, již vyjmuté ze zemědělského půdního fondu pro realizaci průmyslové zóny – zatím bez stavebního povolení pravděpodobně z důvodu finančních, 10 km od Hyundai Nošovice, ve vlastnictví společnosti TOSANPARK – rakouská realitní kancelář s pobočkou v Praze.
Tenhle vtip se poved
Zbývá už jen dodat, kde můžeme navázat spolupráci:
TOSAN park a.s.
Sídlo od 20. 10. 2008
Praha 1, Václavské náměstí 11/837, PSČ 110 00
od 16. 1. 2006 do 20. 10. 2008Plzeň, Karlovarská 137, PSČ 323 00
IČO od 16. 1. 2006
26403536
Akcionáři od 20. 10. 2008
UBM Realitätenentwicklung Aktiengesellschaft
Rakouská republika, Floridsdorfer Hauptstrasse 1
Více viz
http://rejstrik.penize.cz/26403536-tosan-park-a-s
Postupuji dle zásady NAVRHNI A DĚLEJ, jak zdůrazňuje svolavatel:
Právě byl kontaktován katastrálně příslušný stavební úřad v HNOJNÍKU FM-kde funguje MĚSTSKÁ DOPRAVA ZADARMO již druhým rokem – do doby realizace obchvatu města zásluhou koalice na radnici chtějící se udržet u korýtek. Paní Filipcová potvrdila, že dosud nebylo požádáno o stavební povolení. V případě změny záměru v dané lokalitě je nutné požádat o změnu územního rozhodnutí, popřípadě o zahájení územního rozhodnutí nového. Takže DUHOVÁ ZÓNA MÁ ŠANCI – chyťme ji za pačesy. Kdo může ať pomůže…