Demokracie je vláda lidu.
Slovní spojení „Vláda lidu“ má dvojí možný význam:
1) Vláda koho čeho – vláda lidu, tzn. Lid vládne
2) Vláda komu čemu – vláda lidu, tzn. Lidu se vládne.
Od panovníků dávnověku až po zastupitelské demokracie současnosti se vládne lidu, a ten, kdo vládne lidem, je jejich pán. A každý pán sleduje prvořadě svůj vlastní zájem – udržet se u moci a hromadit bohatství. Lidem ponechává jen tu nejnutnější míru volnosti. Přesně tolik volnosti, aby toho co nejvíc udělali (z každé takové činnosti má totiž zisk), ale zase ne tolik volnosti, aby se mohli vymanit ze závislosti na panstvu. To je podstata jejich vlády. Forma nadvlády panstva se v průběhu dějin podle potřeb měnila, až dospěla do současné formy, které se pravdivě říká zastupitelská demokracie. Doslova se zde říká, že lidem vládnou zastupitelé, a zamyslíme-li se nad tím, čí jsou to zastupitelé, pochopíme, že zastupitel zastupuje pána, má plnou moc ho zastupovat. Panstvo za to své zastupitele dobře platí, ovšem ne ze svého, ale z peněz, které vydřou zastupitelé na lidu. Dříve se tomu říkalo biřici, správcové a drábi, dnes se tomu říká moderněji – zastupitelé. Aby to nebylo tak okaté a aby se podpořila snaživost zastupitelů (rozuměj snaživost vůči panstvu), dává nám panstvo na výběr, koho chceme v následujícím období za drába a koho za biřice. Tak se nám tu periodicky střídají „hodní“ a „zlí“ drábi, ale jsou to pořád dokola ty samé osoby, doplňované občas o nové tváře. S nadcházejícími volbami mi připadá užitečné pokusit se o
POVAHOPIS ZASTUPITELE
1) Přesvědčení o výjimečnosti vlastní osoby
V tomto přesvědčení je udržován jednak stranickými kolegy (je všechny spojuje domnění vlastní výlučnosti), jednak samotným panstvem, které hradí nákladnou kampaň (přímo nebo nepřímo účelovou částkou poskytnutou straně a jejímu vedení). Tato investice se panstvu přebohatě vrátí, protože si do zastupitelstev tímto způsobem sami delegují oddané služebníky.
2) Manipulovatelnost
Zastupitel je zavázán pracovat ve prospěch vedení strany a panstva. Je mu při vší omezenosti jasné, komu vděčí za tak výjimečné postavení.
3) Vydíratelnost
Přinejmenším hrozbou, že jeho pobyt na výsluní skončí s jeho volebním obdobím. A klidně i dřive, jak to sám viděl na příkladech ojedinělých odbojných zastupitelů v minulosti. Nepředstavujme si ale odbojnost v tom smyslu, že by snad chtěli udělat něco pro lidi, jako spíše odbojnost v tom smyslu, že chtěli ve své nadutosti obcházet panstvo a obohacovat se bez nich. Vidí, jak lehce lze kohokoli skandalizovat a je-li to nutné, i kriminalizovat.
4) Touha po majetku a výhodách
Je to sice humus, ale za ty peníze…
5) Touha po moci namísto touhy pomoci
Představme si na chvíli, že by se nějakým nedopatřením dostal do zastupitelstva člověk úplně naivní, který vstoupil do politiky s touhou pomoci (pomáhat). Noví kolegové z něj budou mít naprosto právem legraci a ještě ho nechají, aby se sám v očích veřejnosti náležitě zesměšnil. Že je tam takový člověk jen dopočtu a pro pobavení, je jasné. Ale časem to začne trochu unavovat, tím spíše, když si ten člověk chce mermomocí vydupat nějakou úctu. I on šel do politiky s přesvědčením o vlastní výjimečnosti (bod 1). Začne pletichařit, pátrat po křivárnách kolegů, něčeho se dopátrá a pak z toho dělá záležitost…, a tady končí každá legrace.
6) Podplatitelnost
Zkusí mu dát nějakou tu funkcičku navíc. Že je jako „vážně dobrej“, nabídnou mu nějaké to přilepšení v nějakém výboru nebo spíš podvýboru, to by mu mělo stačit. Možná pak na něj bude pamatovat i některý lobbista, kterých je všude plno. Prostě se zapojí do zaběhlého systému. Nikdo ho sice nechtěl, ale třeba se změní. Pokud by ovšem byl tak fanatický a tupý, že by se nezapojil, tedy ho budou muset zdiskreditovat, ušít na něj boudu, nebo ho rovnou přejedou autem.
7) Požitkářství
Z výše uvedeného je jasné, že být zastupitelem, není žádný med. Je přirozené, že zastupitelé hledají únik v požitcích všeho druhu.
8) Život mimo reálný svět
Požitkářství je způsob života vyvolených. Základním znakem výlučnosti je izolace od okolního světa. Bydlí jinde, baví se jinak, jedí jiná jídla, pijí jiné nápoje, nechají se vozit i jinak rozmazlovat, a hlavně, a to především, stýkají se výhradně mezi sebou.
9) Domnění vlastní nenahraditelnosti
Jejich proklamovaná nenahraditelnost spočívá ve známostech (viz bod 8). Jen oni mohou něco zařídit, protože mají známosti. Rádi se také ukazují v přítomnosti „slavných“ lidí.
10) Předstírání činnosti
Jak by mohli mít krásný život, kdyby nemuseli už nic předstírat. Jen tak si vegetit a užívat. Co je to za život, když musí někam chodit předstírat „práci“? Nedivme se, že jsou při jednáních zastupitelstev tak otrávení a apatičtí, pokud se jich vůbec účastní. Pohled do parlamentních lavic je dostatečně výmluvný.
11) Strach
Ale jednou se upsali panstvu, že ho budou zastupovat, a z těhle závazků se nedá jen tak vycouvat. Mafie dovede být pěkně krutá.
A tady cítím, že je třeba povahopis skončit. Věřím, že je tento malý exkurz dostatečným mementem pro ty, kteří by koketovali s myšlenkou kandidovat do jakéhokoli zastupitelstva.
Jestli jsem vzbudil i trochu lítosti s nešťastnými zastupiteli, tak to jsem zrovna moc nechtěl. Každý svého štěstí strůjcem. Je jim pomoci? Je. Zrušení zastupitelování je i v našem zájmu.
Share and Enjoy
))
No ale jak už to bývá nikdo mi pomoci nechtěl.Takže asi takhle. Iniciativy jenž se chtěl objevit pod Hlavičkou Occupy Prague , nechť mě kontaktují , já se poradím se staršíma a umístím Vás . Je mi to doopravdy líto ale doprošovat se nikoho nebudu , myslím že je Naší občanskou povinností a naším právem postavit se na odpor proti tomu kdo Nás měl zastupovat a přitom myslí jen na svoje a jak z nás dostat ještě více.